Přepis projevu na Mayo Clinic

Anastacia Newkirk – zpěvačka, skladatelka, žena, která vyhrála boj nad rakovinou prsu
21. října 2006, Mayo Clinic, klíčový projev
od 8:20 do 8:55 dopoledne
Anastacia přichází na pódium poté, co ji uvedli.
Mluví zpaměti (bez poznámek).

Narodila jsem se v Chicagu, Illinois. Mám jednu sestru.

Měla jsem Crohnovu chorobu, když mi bylo 12 let. Museli mi odstranit část střeva. Brala jsem glukokortikoid.

Když mi bylo 29, začala jsem svou hudební kariéru. Tehdy jsem se přihlásila do televizní hudební soutěže MTV – „The Cut“. Dostala jsem šanci. Hudební byznys je divoký a zvláštní. Vydala jsem alba v letech 2000, 2001 a 2002 (sběratelská edice).

Pracovala jsem na třetím albu a chtěla jsem taky dělat nějaké ty "ženské" věci. Chtěla jsem o sebe pečovat a taky si nechat zmenšit poprsí. Moje matka si taktéž nechala zmenšit poprsí a cítila se pak mnohem lépe. Měla jsem prsa 38 DD (u nás 75 DD, pozn. red.). Kvůli nim jsem měla zánět sedacího nervu a vyhřezlé ploténky. Měla jsem v plánu, že v roce 2003 půjdu na operaci namísto práce na třetím albu.

Ve 34 letech jsem si nechala udělat první mamogram. Byl to předoperační test.

Bylo pondělí, jela jsem do New Yorku k doktorce Barbaře Edelsteinové na mamogram / ultrazvuk.

Byla jsem na pracovním obědě se svým hudebním producentem. „Chtěl jsem mít biopsii co nejdříve hotovou,“ řekl onkolog. Volala jsem své mamce a setře v Kalifornii. Zrovna ten den jsem měla počítačový kurz a taky jsem měla plánovat nějaké akce. Se všemi svými problémy jsem se svěřila lektorovi a celé vyučování jsem přesunula.

Šla jsem na biopsii a doufala jsem, že to bude v pořádku. Ale co se nestalo – našli mi první stádium rakoviny. Řekla jsem si, že jestli je to rakovina, půjdu s tím na veřejnost. „Jsi si tím jistá?“ ptal se mě manažer. „Proč ne?“ „Pár slavných osobností mělo rakovinu a neřekli to ani svým blízkým přátelům.“ Je to hanebná, ponižující nemoc. Ničí sex-appeal. Nemyslela jsem si, že bych mohla být v takovéhle situaci.

Měla jsem podmínku. Nebudeme se vyptávat na rakovinu. Necítila jsem pocit hanby.

Zavolala jsem mamce do Kalifornie. Ta přijela za mnou do New Yorku a šla se mnou na onkologii.

Zapsala jsem se pod svým pravým jménem, Anastacia Newkirk. Čtvrtek – byla provedena biopsie. Dostala jsem zápal plic. Měla jsem vysokou teplotu. Bylo mi fakt zle. Začala jsem brát antibiotika. V pátek ve 4 odpoledne moje máma odešla z bytu pro kafé. Záznamník cvaknul. Byl to doktor. Sháněl se po „Anastacii“. Výsledky byly v mé biopsii. Byl to zhoubný nádor. To mi vyrazilo dech. V ten moment jsem spadla na kolena a začala brečet. Máma byla se mnou a objímala mě. Má starší sestra nepřijala do New Yorku. Cítila, že pokud se mnou nebude, nemůže to být rakovina. Ale rakovina to byla. Doktor vyslovil písmeno „C“ a já řekla: „Mám toxické kozičky.“

Měla jsem biopsii a vyšla z toho rakovina. Rakovina procházela oblastí bradavek. Měla jsem rakovinu prvního stupně.

Zaregistrovala jsem se v soukromé nemocnici opět pod svým pravým jménem.

S nahrávací společností jsem podepsala smlouvu se slovy: „Mám chřipku.“

Potom přes média nějak vyplulo na povrch, že mám rakovinu. Novináři se mě pak ptali, jestli nevystoupím s oficiálním prohlášením. Byla z toho desetiminutová zpráva dne. Bála jsem se o své fanoušky. Řekla jsem: „Budu v pohodě.“

V úterý jsem točila klip pro film Chicago. Režisérem byl Harry Weinstain. Natáčení jsem i přes všechno nezrušila. Vzadu jsem měla nádobu, ke které jsem po každém třetím záběru utíkala zvracet. Měla jsem skvělou maskérku a kadeřnici. Choreografii jsme zkoušeli v pondělí. Mám rakovinu, dostanu se z toho. Léčba byla naplánovaná na 1-1/2 týdne. Řekla jsem doktorům, že chci zmenšit prsa a zároveň odstranit nádor. Prostě aby mě otevřeli jen jednou.

I přes to, že jsem měla rakovinu, jsem si chtěla nechat prsa zmenšit. Jsem vděčná za to, že jsem nedovolila, aby mě rakovina zastavila.

Jsem spokojená s tím, že jsem chtěla práci dokončit. Dokonce i když jsem měla na kahánku.

Byla jsem v soukromé nemocnici a navštívili mě snad všichni novináři. Zaměřili se na mě. Ovšem ne jako na americkou hvězdu či herečku, ale jako na ženu.

Zavolali mi lidé z pořadu 20/20. Proti účasti v této show jsem nic nenamítala. Potřebovala jsem vlastního kameramana. Na konci natáčení to sestříhám a výsledek předám lidem z 20/20. Povolila jsem i natáčení na operačním sále. Plánovaná 4 hodinová operace nakonec trvala 8 hodin. Onkologové: „Museli jsme odebrat více nemocné tkáně, než jsme očekávali.“ Protože jsem dostala zápal plic, nemoc se rozšířila. Doktoři odstranili velkou část nemocné tkáně.

Má rodina se málem zbláznila. Všichni byli velmi vyděšení. Viděli mě po operaci s výtokovou trubicí, bylo to opravdu nepříjemné.

Rakovinná lymfatická uzlina byla odstraněna. Byla jsem smířená s tím, že podlehnu, zemřu, jak nejlépe jsem mohla.

Za čtyři dny mamka dostala telefonát, že doktoři na mně nemusí provést agresivní ozařování. Obešlo se to bez chemoterapie. Pláču při pomyšlení, že ostatní lidé třeba dostali jinou odpověď. Měla jsem prostředky a ty nejlepší doktory.

Nikdo o tom tehdy nemohl mluvit. Byla jsem naštvaná, víte? Chtěla jsem být sama. Musela jsem překonat ten vztek. Musela jsem něco udělat. Fond na výzkum rakoviny. Fond na výzkum a prevenci rakoviny.

Speciál pro 20/20 byl hotov. Potkala jsem se s Rosie O’Donnell, která zná ženské hvězdy, které prodělaly rakovinu prsu, ale nikdy s tím nevyšly na veřejnost a lidem o své nemoci nikdy neřekly. Rosie mi řekla, že jsem byla statečná a odvážná. Znám fakt mnoho lidí, kteří se nepřihlásili. Teď má však rakovina prsu „mladou tvář“.

Každý den na Mayo Clinic vědci objeví něco nového. Je tady mnoho lidí, kteří vyhráli nad rakovinou. Každých šest měsíců musím chodit na testy. Doktoři našli jednu neobvyklou biopsii o 1-1/2 roku později (v roce 2004). Rakovina mohla být zpět.

Nemohla jsem tomu uvěřit, ale teď už mám biopsie v pořádku, díky bohu.

Jsem obezřetná. Stále nejsem za vodou, nesnažím si nic namlouvat. Rakovina vždy přichází v převleku.

Když jdu k doktorovi, nebojím se. Vím, o co jde.