Rozhovor pro XOXO

Když jsem se posadil a čekal na Anastaciu v její manažerské kanceláři v centru L. A., přemýšlel jsem, jaká je tato umělkyně, která už prodala miliony desek, v soukromí, když každý její pohyb není pod drobnohledem médií. Pak mi to sepnulo, vždyť já jsem jedním z „nich“, součástí mediálního slídění v soukromém životě celebrit. A v ten okamžik vstoupila do kanceláře a potřásla mi rukou hezkým a vřelým způsobem. Před tím, než jsem začal pokládat své otázky, mě Anastacia začala bombardovat dotazy typu: „Odkud máte ten hezký přízvuk?“, „Jak dlouho už jste v L. A.?“ a „Líbí se vám tu?“. Anastacia je jako jakákoli holka odvedle, jenomže hezky vypadá. Po celou dobu našeho rozhovoru udržovala oční kontakt, a to znamenalo, že poslouchala každé slovo, které jsem řekl, a tak ve mně vyvolala dobrý pocit. Náhle to nebylo jako rozhovor se superstar, spíše jako bych mluvil s hodně blízkou kamarádkou. Během posledních 5 let toho Anastacia hodně prožila. Překonala problémy spojené s rakovinou prsu, ale také jsou tu úžasné věci jako 20 milionů prodaných alb nebo vystoupení na Madison Square Garden v New Yorku s jejím velkým idolem Eltonem Johnem. Pokud by si Anastacia měla vybrat životní cíl, musím říct, že její hudební kariéra by byla až na druhém místě. Tato silná žena byla vyvolena k boji, velení a přežití. Můžete cítit její sílu a charakter v jedinečném a svěžím stylu, který jde z jejího nitra, vše kontroluje svým hlasem, který zrychlí váš adrenalin. Exkluzivně pro XOXO nám poví o své minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Tak nic nedělejte a bavte se.

Když poslouchám vaši hudbu, je velmi těžké ji zařadit do nějaké kategorie. Je někde na rozhraní mixu soulu a občas rocku a pak se vrátí k popu. Kam byste ji zařadila vy?
Nemám ráda, když mám říct, kam bych se zařadila. Způsobuje to už můj vzhled, možná povaha. Má umělecká kreativita se rozpíná do mnoha kategorií. Nezpívám jen R&B, nezpívám jen balady, protože já taky nejdu zařadit do jedné kategorie.Takže to neřeším. Tyto různé hudební styly právě odráží to, jaká jsem. Mohu být zábavná, šťastná nebo vážná. Tyto rozdílné nálady v hudbě závisí na tom, jak se zrovna cítím.

Na vašem albu Anastacia je písnička s názvem Pretty Little Dum Dum a její text vypadá jako rada pro jistou osobu, aby opustila svůj vztah. Byla to skutečná rada, kterou jste zkusila dát, a bylo to poprvé, co jste chtěla někomu poradit prostřednictvím písničky?
Ano, byla to skutečná rada. Pokoušela jsem se spojit s někým, kdo nerozuměl tomu, jak to vlastně bylo. A nebylo to poprvé, co jsem to zkusila. Když někomu radím, obyčejně používám jiná slova, ale uvědomila jsem si, že je to dobré téma na písničku, a tak jsem se rozhodla napsat o této úžasné osobě, která byla ohledně života neuvědomělá a naivní. Když jsem psala tuto písničku, doufala jsem, že tu zprávu pošlu co největšímu počtu lidí. Doufám, že mé texty, jako je tento, mají na lidi pozitivní dopad.

Po Pretty Little Dum Dum následuje písnička s rychlejším tempem, která se jmenuje Sexy Single. Budu se mýlit, když řeknu, že je o vás v době, kdy jste byla bez přítele?
Přesně! Být sám je skvělé. Stejně skvělé, jako mít vztah. Ale abyste se tak mohli cítit, je důležité, abyste byli spokojeni sami se sebou. Občas přemýšlím, proč je běžné být s někým i přes to, že je to čas od času těžké. Není to snadné mít s někým dobrý vztah, pokud s ním chcete být pouze proto, abyste nebyl sám. Takže jsem si tehdy vybrala, že budu sama, ale budu se mít hezky. Takže psaní písničky Sexy Single jsem si užila.

V roce 2003 vám byla zjištěna rakovina prsu, jak vás to ovlivnilo?
Když jsem prošla radioterapií, všechno ze mě vysála. Léčba, kterou jsem denně podstupovala, mě začala znervózňovat. Kdo na mně pracoval, to měl těžké. Bylo to skutečně těžké. Často jsem zapomínala, s kým jsem mluvila, a to bylo velmi otravné, protože jsem tehdy měla hodně práce, takže jste se na konci dne cítil, jako byste něčeho dosáhl. Také se víc než doposud starám o ostatní. Moji kamarádi mně přezdívají „Ana Claus“, protože se ráda starám, ráda všechno zařizuji a ráda dávám dárky. Dovolit pacientovi uvnitř mě vyjít na povrch, nedělat si těžkou hlavu a jen přežít - nezvyklá a hodně těžká zkušenost.

Jaký máte pocit ze Stockholmu a Švédska?
Ve Stockholmu už jsem párkrát byla. Zúčastnila jsem se MTV Awards a také jsem tam měla pár koncertů. Jsem tam poměrně často, je to velmi hezké město a Švédové jsou příjemní a milí. Myslím, že Švédové mají podobnou povahu jako Australané – jsou velmi přirození a tradiční.

Už jste zpívala na mnoha turné a koncertech. Máte nějaký, na který ráda vzpomínáte?
Muselo to být, když jsem vystupovala s Eltonem Johnem na Madison Square Garden, v prvním roce své kariéry. Udělalo to na mě velký dojem, protože jsem před tím nikdy nevystupovala na Madison Square Garden ani před skandujícím publikem, jaké bylo právě tam a navíc s taktovou ikonou. Díky tomu jsem se cítila jako jeho nejlepší kamarádka, hned když jsme se potkali. Na krásném druhém místě je mé vystoupení s Pavarottim v Itálii, na kterém zpíval jednu z mých písniček (I Ask Of You, pozn. red.), kterou jsem napsala pro své první album. Zpíval sloku i refrén, zatímco já to místy doplňovala a dělala z toho duet. Právě tyto zážitky ukazují, co dělám a že si toho v hudbě můžu hodně zkusit. Kdybych měla mluvit o vlastních turné, nemám nějaké zvláštní okamžiky, které bych vyzdvihla, protože mí fanoušci jsou vždy fantastičtí a vždy se baví. Vždy to dělám tak, jak nejlépe umím, takže si to každý z publika může užít – konec konců, je to má práce.

Je těžké zařadit vaši hudbu a také je těžké najít někoho, kdo se vám podobá. Nicméně jsem slyšel, že váš hlas je srovnáván s Tinou Turner. Už jste to někdy slyšela a myslíte si, že je to pravda?
Ano, slyšela jsem to. A srovnání s ní, víc než s jakýmkoli jiným umělcem, mi je poctou. Ale doufám, že jí to nevadí. Po tom, co jsem viděla své vystoupení na videu, jsem tomu lépe porozuměla, protože obě prezentujeme to, co si myslíme. Tina Turner nikdy nebyla na pódiu nepříjemná, byla okouzlující a měla talent být sama sebou. Já si myslím o vystupování to samé. Prostě nemůžu přijít na pódium a někoho kopírovat, chci být sama sebou a užít si to.

Myslíte, že jste ztratila nějaké možnosti volby kvůli tomu, kdo jste a čeho jste dosáhla?
Ne, stále dělám věci, které bych stejně dělala. Mám stále ty přátele, které jsem měla i před tím, než jsem se stala slavnou. Mám skutečně dobré přátele, kteří uznávají stejné hodnoty jako já. Život je na to, aby se žil, a nemůžete být na všech nových „cool“ místech.

Jak je důležité rozlišovat Anastaciu jako osobu a Anastaciu jako zpěvačku?
To je velmi důležité! Lidé zapomínají, že je to jen práce, že takový v soukromí nejste. Je to zábava chodit na párty a mít hezké oblečení. Nikdo se nechce ukázat v pyžamu, když vás fotografují. Dokonce ani nezáleží na tom, jestli jste označován za nejlépe či nejhůře oblékanou osobnost. Když ale párty skončí, můžete odpočívat ve svém pyžamu. Pár lidí ale vypadá, jako by zapomněli, jak lehké je odpočívat. Nikdy bych nechtěla dovolit svému životu celebrity, aby zabral místo některým věcem v mém soukromém životě.

Jaká už jste měla zaměstnání?
Pracovala jsem v tělocvičně, na recepci v klenotnictví, v obchodu s oblečením a když jsem se přestěhovala do L. A., pobírala jsem dokonce sociální dávky.

Vypadá to, jako byste se zaměřila spíše na Evropu než na Spojené státy, kde vaše kariéra začala. Proč to a změníte to?
Ne, pokud k tomu nedojde samovolně, protože to nechci měnit. Radši chci být pouze americkým občanem, ne americkou superstar, i když jsem tu slavná a vážená. Měla jsem tu hodně velkých vystoupení, ale ne tolik co v Evropě. Do jisté míry je to dobře, protože když jsem doma, můžu zde více odpočívat. Pokud by to bylo jinak, nemohla bych na některá místa chodit.

Obtěžují vás více evropská média než ta americká?
Ne, média se ke mně vždy chovala hezky. Když jsem vstupovala do této branže, nebyla jsem puberťačka, a tak se umím rozhodovat, co chci a nechci dělat. Vždy vím, na jaké otázky chci odpovědět. Pokud se nějaká týká soukromí, vždy říkám „další otázku“.

Na vašem posledním albu je písnička I Do, na které jste spolupracovala se Sonnym ze slavné křesťanské rockové kapely P.O.D. Jste aktivní křesťan?
Ne, to nejsem. Pro písničku I Do jsem hledala někoho, kdo by v ní mohl křičet, a jeden můj dobrý přítel mi poradil jeho jméno. Sonnymu nazpívání dlouho netrvalo. Věřím v boha, ale netíhnu k žádné církvi. Je to zajímavá myšlenka, ale nemusí to nic znamenat.

Narodila jste se v Chicagu, ale kolik vám bylo, když jste se přestěhovala do New Yorku?
Myslím, že mi bylo 13. Můj otec se přestěhoval do Scarsdale, tak jsem jezdila k němu a zpět do New Yorku poměrně často. Tehdy jsme se přestěhovali na Manhattan, a to je místo, kde jsem vyrostla.

Jaká je vaše první vzpomínka z dětství?
Má první vzpomínka z dětství je z Floridy, kde měli mí rodiče dům. Pamatuju si, že jsem byla zvyklá pobíhat kolem domu nahatá a šlapat bosá po švábech.

Máte nějaké šťastné vzpomínky z dětství?
Byli jsme malá šťastná rodinka. Ale má výchova byla dost konzervativní. Nepila jsem alkohol, dokud mi nebylo 21 a tehdy jsem vypila hodně piva, takže když jsem byla poprvé opilá, sranda to nebyla. Moje máma mi vždycky říkala, abych si koupila vlastní pití a držela ho pořád v ruce, takže si ho nikdo nebude moct splést se svým.

Jak jste dostala nahrávací smlouvu, když jste nebyla v kapele?
Pracovala jsem s mnoha různými producenty a snažila jsem se, jak nejlépe jsem mohla, abych je zaujala. Před mnoha lety jsem potkala Randy Jacksona a snažila jsem se ho zaujmout, ale řekl, že dostat se do této branže je velmi těžké a že bych musela mít správné písničky a tak dále. Právě před naším prvním rozhovorem jsem zpívala písničku Not That Kind, která dala jméno mému prvnímu albu a druhému singlu. Nedávno jsem potkala Randyho na koncertě Mariah Carey a řekla jsem mu: „Nebyl jsi to náhodou ty, kdo mně řekl, že musím mít správný typ hudby a správnou písničku, která mi pak prodala 8 milionů nosičů?“ Otočil se a tiše řekl: „Občas děláš chyby.“ „Ano, ale to byla tvá velká chyba,“ řekla jsem a začala jsem se smát. Také jsem pracovala s chlapíkem jménem OJ Pearce, který mě zastupoval. Byl také manažerem R. Kelly. Pomohl mi s pár písničkami. Předtím jsem zpívala na různých svatbách v okolí L. A., abych se zbavila trémy.

Jakou hudbu posloucháte?
Zábavné, hudbu moc neposlouchám. Když jsem vyrůstala, hráli nám doma Barbara Streisand a Elton John. Když o tom tak přemýšlím, je to možná jeden z důvodů, proč se má hudba nepodobá nikomu jinému.

Na zádech máte vytetováno slovo „forever“ (navždy). Co pro vás „forever“ znamená?
Miluju to slovo, protože to je něco, co neodejde – je to věčné! Myslím, že je to báječné slovo, které mnoho lidí používá, aniž by ho chápali. Má velmi hluboký význam a myslím, že je vhodné na to, abych si ho nechala vytetovat na záda.

Zatím poslední novinka o Anastacii – spojila jste se s s.Oliverem a vytvořila svou vlastní kolekci oblečení. Kdo za tím stojí?
Vždycky jsem byla šťastná, že na svém vlastním oblečení pracuju s tak dobrými designéry. Jako celebrita se často při různých příležitostech dostanete do světa módy. Vždy se najde někdo, kdo něco poznamená na adresu vaší bundy nebo šatů a jestli máte na vybírání oblečení vkus. Potom dostanete šanci dostat se do módního průmyslu. Móda je pro mě velkým koníčkem a vždy jsem si přála mít své vlastní oblečení. Pokračuji v plánování a navrhuji schůzky. Moje značka má do roka deset různých kolekcí, takže je to drsná branže. Při zahájení prodeje jsme měli něco kolem 500 obchodů a po celou dobu se rozrůstáme! A také jsme začali prodávat parfém s názvem „Resurrection“. Lidé se mě ptají, jaký druh parfému používám. Nikdy jsem nenašla takový, který by mi vyhovoval, a tak jsem používala kombinace různých vůní. Takže to samé jsem udělala i s mým parfémem.

Nosíte teď pouze oblečení, které jste sama navrhla?
Naprosto. Chtěla jsem si dneska vzít svoje vlastní džíny, ale všechno je teď nové, takže to bylo použito pro jarní kolekci. Díky tomu momentálně džíny nenosím.

Jaký je váš oblíbený nápoj?
Skoro všechno, co je bez kofeinu. Káva bez kofeinu a kola bez cukru jsou nejlepší, ale v Evropě se těžko shánějí.

Jaká je vaše oblíbená barva?
Možná je to nečekané, ale nemám žádnou oblíbenou barvu. Mám ráda všechny pozemské barvy.

Kdy vás budeme moct znovu vidět ve Švédsku?
To přesně nevím, ale doufám, že brzo.

Řekněte nám o sobě něco, co vaši fanoušci nevědí.
Věřte mi, vědí toho o mně víc, než vím já sama. Je velmi zajímavé vědět, co o mně vědí.

Jak si udržujete tak perfektní postavu? Cvičíte v tělocvičně?
Má sestra je osobním trenérem, ale na účet v bance jí nepřispívám, protože necvičím. Myslím, že to mám předurčeno geneticky. Jím, co chci. I když já jím málo. Často zhubnu během turné, protože jídlo je až na druhém místě. Jsem zvyklá na bikram jógu, ale teď mám problémy se zády, takže si to trošku ulehčuji. Radši se starám o své nitro – mé srdce a sílu než o zevnějšek.

Zdroj: www.anastaciathevoice.net
Fotografie: pro XOXO magazín Peter Svenson