Článek – Billboard

Nehoda

Dima Bilan – Proti pravidlům

Sedím v pokoji jednoho tureckého hotelu, na uších mám sluchátka a poslouchám svůj duet s Anastaciou. Potkal jsem tuhle dnes již legendární zpěvačku před dvěma lety na jedné soukromé akci. Zažíval jsem tehdy naprosto extatické stavy, proto jsem za ní vyskočil na pódium a společně jsme bez přípravy zazpívali několik jejích písniček. Velmi na mě zapůsobila, a dokonce jsem měl pocit, že jsme naladěni na stejnou vlnu. Myslím, že naše setkání bylo řízeno osudem...

Když jsem se zamiloval do songu „Safety“, který napsali Evan Bogart a Luke Busby (spolupracovali s Beyoncé, Pussycat Dolls a dalšími slavnými umělci), rozhodl jsem se, že bych ho chtěl nahrát s nějakou skutečně dobrou zpěvačkou. Ihned jsem si vzpomněl na Anastaciu. Skvěle by totiž dotvořila obraz, který ve mně písnička evokovala.

Můj nápad byl později podpořen faktem, že Anastacia ocenila kvalitu písničku a řekla o ní, že by to mohl být hit. Začali jsme na duetu pracovat v květnu v L. A.

Anastacia přiletěla 9. června do Moskvy na předávání cen Muz-TV Awards. Napadlo mě, že ji osobně přivítám na letišti, bral jsem to jako svou povinnost – tento nápad se ukázal být správným. Navzdory dlouhému letu, který absolvovala, byla Anastacia skvěle naladěná. To ale nezměnilo nic na tom, že do show zbývaly jen dva dny a ona neměla čas si odpočinout ani nasát atmosféru města. Já zrovna také nelenošil – byl jsem na turné.

Ta příšerná bolest mě doháněla k šílenství
a doslova řezala mé oči, nemohl jsem se ovládat

V den předávání cen Muz-TV Awards bylo zataženo. Měl jsem pocit, jako by matka příroda vyslyšela mé prosby – chtěl jsem, aby pršelo. Na červeném koberci bylo narváno. Bylo vážně legrační, když dívka, která uváděla hosty, doslova oněměla, když viděla Anastaciu – jen rozhazovala rukama a nevěděla, co říct. Představil jsem Anastaciu svému moskevskému fanklubu. Lidi z fanklubu se mě snažili co nejvíce podpořit a dali mi vlastnoručně vyrobené ceny ve VŠECH kategoriích.

Vždy jsem obdivoval svobodomyslné a otevřené lidi a Anastacia je právě jedním z nich. Každého okouzlila svou bezprostředností a smyslem pro humor. Během večera zvládla skvěle splynout s ruským prostředím a zároveň si zachovala svou svůdnou tajemnost.

Jako obvykle byla show skvělou podívanou! Vystupovali jsme hned poté, co jsem obdržel cenu pro nejlepšího zpěváka. Musel jsem si pódium čtyřikrát oběhnout a ani v zákulisí jsem nebyl k udržení. Tomu říkám nefalšovaná radost!

A hned za dva dny jsme už točili videoklip pro singl Safety. Zabralo nám to šílených 20 hodin nekončící práce. Režisérem byl Pavel Hudyakov, známý profesionál, který mi také režíroval video „Believe“. Během natáčení jsem opět poznal, kolik pozitivních emocí a kázně tato neuvěřitelná a úžasná zpěvačka [Anastacia] má a s jakou vyrovnaností pracuje. Celým procesem natáčení prošla rychle a bez problémů – jinými slovy, je skutečnou profesionálkou. Myslím, že až lidi uvidí naše scény, budou přemýšlet, jestli spolu náhodou nespolupracujeme po celý život. Vzájemně jsme cítili každý svůj pohyb a vypadalo to, jako bychom si uměli číst myšlenky.

Několik dní před začátkem natáčení jsme s Anastaciou změnili scénář. Původní byl následující: hrál jsem slepého hudebníka a ona mi měla pomoct navrátit mi mé vize. Rozhodli jsme se to změnit, protože nám to přišlo příliš prostoduché. Později se ale ukázalo, že původní scénář jako by byl věštbou! V noci, když už zbývalo dotočit jen pár posledních scén, jsem se rozhodl natáhnout se a na 20 minut si zdřímnout. To ale byla chyba. Usnul jsem pod silným světlem a popálil jsem si sítnici.

Ta šílená bolest byla k nevydržení, nemohl jsem se ovládat. Doslova jsem přišel o zrak a museli jsme natáčení zastavit. Doktoři rezolutně odmítli, abych dál pokračoval v práci na videu. Bolest neustupovala. Naopak se stále stupňovala. Nakonec bylo jasné, že to je vážné, a tak mě odvezli do nemocnice. Upřímně, nic podobného jsem doposud nikdy necítil. Ležel jsem zalit studeným potem, slyšel jsem kolem sebe hlasy různých doktorů, ale neviděl jsem je – pouze jsem „cítil“, že byli kolem. Strašně jsem se bál. Avšak někde hluboko v duši jsem věřil, že vše bude zase v pořádku: nepodepsal jsem přece smlouvu na natočení příběhu se špatným koncem!

Jen stěží si teď vybavuju jednotlivé detaily... Pamatuju si, jak mě odvezli do nemocnice a jak kolem mě byli doktoři – to je ale vše, co vím. V takovýchto okamžicích se cítíte tak bezmocní, vše, co můžete dělat, je jen věřit lékařům a nechat je pracovat. Teď se můj stav lepší a začínám být opět fit, i když nemám čas si pořádně odpočinout. Musím udělat jisté věci, které mi to nedovolují. Ale děkuju bohu, že vše takto dopadlo.

Video bude skvělé! Obsahuje paletu skutečných pocitů a emocí a jsem si jist, že jsme vybarvili naše pocity do těch nejdetailnějších barevných tónů, jak je jen možné. Věřte tomu nebo ne, ale my jsme to skutečně dokázali!

Zdroj: www.anastaciasource.org